Při příležitosti jedinečného Fashion Pop-up store eventu Toni&Guy DE:CLONE, který se koná 16. dubna ve Slovanském domě Vám přinášíme rozhovor s další českou módní návrhářkou, se kterou se můžete na této akci potkat. Kristýna Javůrková tvoří pod značkou Jakoby rafinovanou nadčasovou módu jednoduchých střihů s nádechem japonské elegance. Její modely jsou hlavně pro ženy, lákají ale i odvážné a sebevědomé muže.
Jaká je tedy vaše móda a jak jste se k šití dostala?
Vlastně je to jen šest let, co se módě věnuji a teprve rok a půl, co jsem dokončila školu. Původně jsem studovala na střední škole grafiku, a když jsem se rozhodovala, co budu dělat dál, zkusila jsem se přihlásit na typografii, ale nepřijali mě. Poté jsem rok strávila v Anglii a tam jsem si uvědomila, že mě baví realizovat se manuálně a ne třeba jen sedět u počítače. Říkala jsem si, že móda – tvořivé umění, modelování a práce s látkou – je to pravé. Zkusila jsem se přihlásit na návrhářství tady v Praze, nejdřív na vyšší odbornou školu, protože jsem vůbec neuměla šít a říkala jsem si, že hlásit se na „Umprumku“ by bylo hodně troufalé. Vzali mě, ale po třech semestrech jsem odešla a dál se přihlásila na Baťův institut do Zlína. První vážnější rysy moje móda začala mít v roce 2011, kdy jsme s kamarádkou založily e-shop. V tu dobu autorská móda mezi veřejností moc rozšířená nebyla a my byly jedny z prvních. Tehdy začínaly třeba akce, jako Code mode, na kterých jsme byly mezi prvními vystavujícími. Lidé byli nadšení, měly jsme strašně dobrý feedback a já jsem se tomu mohla začít věnovat pořádně.
Mluvila jste o tom, že autorská móda se mezi veřejností dřív příliš „nenosila“. Jak je to podle vás teď a jak se lidé mohou o návrhářích dozvědět? Pořád to není jednoduché. Nicméně podle mě se lidé rozhodně více zajímají a také se děje více akcí, kde se mohou s autorskou módou potkat, například Fashion Week nebo řada menších akcí, jako je event Toni&Guy De:Clone. Pro návrháře je to cesta, jak se po krůčcích dostat mezi lidi. Také si myslím, že lidé všeobecně v současné době tíhnou k lokálnějším věcem, ať už jsou to třeba i farmářské trhy. Například za mnou chodí lidé ze sousedství, zrovna nedávno za mnou byla paní s prosbou, jestli bych jí nezašila cejchy.
Myslíte si, že event DE: Clone může být právě cestou, jak otevřít dveře mladým návrhářům?
Určitě. Rozhodně je to jeden z velkých důvodů, proč jsem se rozhodla tuto akci podpořit. Toni&Guy má podle mě podobnou klientelu jako já, je to světově známá značka, a mně přijde, že z tohoto hlediska je to skvělé.
Naznačila jste, že u většiny vašich modelů není jednoznačné, zda jde o oblečení pro ženy, nebo muže, ale primárně šijete pro ženy. Jak to tedy je s vašimi modely?
Já často bilancuju na hranici mezi mužským a ženským modelem a pak vznikají unisexové věci, ale není to záměrně. Někdy si tu věc prostě koupí i muž, i když byla původně myšlená pro ženy. Dnešní chlapi k tomu ještě ale nemají úplně odvahu, takže já říkám, že dělám módu hlavně pro ženy, i když jsou modely často hodně na hraně. Ale třeba moje kabáty, střižené hodně narovno, sedí i chlapům, takže mohou být i pánské.
Nejde se nezeptat, ale jak jste přišla k názvu vaší značky? Slovo jakoby obecně čelí v současnosti mezi jazykovědci velké kritice. Jde o to stejné slovo?
Ano, je to úplně to slovo. Je to záměr a je to přesně takhle. Říkám to hrozně a hodně často, ještě k tomu používám slova prostě nebo jako. Hodně jsem to používala už dříve, mého přítele to hrozně štvalo, a když jsem přemýšlela, jak mou značku nazvat, tak on ze srandy tehdy prohlásil „to je tohle, to je tvoje slovo, to musíš dát“ a navíc začíná jako moje příjmení prvními písmeny. Bylo to také v době, kdy to bylo celé takové jakoby. Neuměla jsem tolik šít, dost jsem si ze všeho dělala jakoby srandu, ale pořád jsem to dělal, byly to takové jakoby oblečky. Tehdy jsem nevěděla, jestli se tomu budu úplně věnovat, ale zůstalo to. Jakoby podle mě každého cvrnkne do nosu, a buď ho to naštve, nebo zaujme.
