NETVOŘÍM JEN OBRAZY, TVOŘÍM EMOCE

Abstraktní obrazy Andrey Pekerginové nejsou jen designovým doplňkem interiéru. Jsou otiskem emocí, životních zkušeností i intuice, která autorku provází při každém tahu špachtlí. V rozhovoru pro Fashion Zoom prozrazuje, proč nikdy nemaluje podle předem daného plánu, jak vznikají obrazy na zakázku i proč by se lidé neměli snažit abstraktnímu umění rozumět.

Kdy jste poprvé zjistila, že malování není jen koníček, ale cesta, kterou chcete jít životem?

Malování pro mě nikdy nebylo jen o barvách. Je to způsob, jak zachytit okamžik, emoci nebo energii, kterou slovy často ani neumím popsat. Každý obraz je pro mě otiskem určité životní chvíle. Proto nikdy nevzniká podle šablony, ale podle toho, co právě prožívám.

Nepamatuji si jeden konkrétní okamžik, kdy jsem si řekla, že se chci stát malířkou. Byla to spíš přirozená cesta. Postupně jsem zjistila, že právě při malování jsem nejvíce sama sebou. Dnes už vím, že nejde jen o tvorbu obrazů, ale o vytváření emocí a atmosféry, která s lidmi zůstává dlouho poté, co obraz pověsí na zeď.

Většina vašich obrazů je abstraktních. Co vám abstrakce umožňuje vyjádřit, co by realistická malba nedokázala?

Abstrakce mi dává svobodu. Neříká lidem, co mají vidět, ale nechává prostor pro to, co sami cítí. Každý člověk si v obraze najde svůj vlastní příběh, a právě to mě na abstraktním umění fascinuje nejvíc.

Nemám potřebu něco doslovně zobrazovat. Mnohem víc mě zajímá, jakou emoci obraz vyvolá a jakou atmosféru vytvoří.

Jaké emoce si přejete, aby si lidé z vašich obrazů odnášeli domů?

Přála bych si, aby každý cítil něco opravdového. Nemusí to být jen klid nebo radost. Důležité je, aby obraz člověka zastavil, aby se k němu chtěl vracet a pokaždé v něm objevil něco nového.

Čím dál víc si uvědomuji, že obraz není jen dekorace. Je součástí prostoru, ve kterém žijeme. A právě atmosféra domova nebo místa, kde trávíme čas, ovlivňuje naši náladu mnohem víc, než si často připouštíme.

Kde nejčastěji hledáte inspiraci? Přichází v tichu, v přírodě, při cestování, nebo úplně nečekaně?

Inspiraci vlastně nehledám. Ona si mě najde sama.

Když tvořím obrazy, které nevznikají na zakázku, všechno vychází z mého nitra. Z emocí, které právě prožívám, z energie, kterou v sobě nesu, i z myšlenek, které se někdy ani nedají pojmenovat. Je to malé tornádo pocitů, které ve mně zrovna žije, a právě to se přenese na plátno.

Hudba je přitom neoddělitelnou součástí mého procesu. Téměř nikdy nemaluji v tichu. Jsou chvíle, kdy se nechám hudbou úplně pohltit, tančím, zapomenu na čas a jen tvořím. Jindy sedím hodiny před rozpracovaným obrazem a vnímám, co mi chce říct. Občas je u toho sklenka prosecca, jindy naprosté ticho uvnitř mě.

Každý obraz vzniká jinak, ale jedno mají společné – nikdy nevycházejí z toho, co vidím kolem sebe, ale z toho, co cítím uvnitř sebe.

Máte nějaký obraz, který pro vás osobně znamená mnohem víc než ostatní? Jaký je jeho příběh?

Každý můj obraz je otiskem určité etapy života, a právě proto bych jen těžko vybírala jediný.

Některé vznikaly ve chvílích radosti a vnitřní lehkosti, jiné v obdobích, kdy jsem hledala samu sebe. Jsou mezi nimi obrazy, které v sobě nesou klid a harmonii, ale také takové, do nichž se otiskl chaos, smutek, nejistota, odvaha udělat velké životní rozhodnutí nebo tiché přijetí změn, které život přinesl.

Když se na své obrazy dívám dnes, nevidím jen barvy nebo struktury. Připomínají mi, kým jsem tehdy byla, co jsem cítila a jakou cestu jsem od té doby ušla. Jsou pro mě vizuálním deníkem emocí, které se slovy často ani nedají popsat.

Nabízíte také tvorbu obrazů na zakázku. Jak probíhá spolupráce s klientem a jak dokážete přenést jeho představy na plátno?

Každá spolupráce začíná rozhovorem. Potřebuji poznat člověka, jeho osobnost i prostor, ve kterém bude obraz žít.

Neřešíme jen rozměr nebo barevnost interiéru. Mnohem víc mě zajímá, jakou atmosféru chce klient vytvořit a jakou energii má dané místo nést. Je velký rozdíl, zda obraz vzniká pro rodinný domov, místo určené k odpočinku, nebo pro kancelář či reprezentativní prostor, kde probíhají důležitá obchodní jednání.

Každý interiér má svou vlastní identitu a já se ji snažím co nejvíce navnímat. Stejně důležitá je pro mě energie samotného klienta. Teprve když pochopím člověka i prostor, začnou se mi přirozeně skládat barvy, struktury a celková kompozice obrazu.

Často se stane, že pro klienta vytvořím zcela nový obraz. Jindy už během našeho setkání cítím, že některý z mých hotových obrazů do daného prostoru dokonale patří. Vždy klientovi otevřeně řeknu svůj pohled a doporučím řešení, které podle mě nejlépe vystihne charakter místa.

Věřím, že ten správný obraz nevzniká jen na základě zadání. Musí mezi mnou, klientem a prostorem vzniknout vzájemná důvěra a souznění. Když z celého procesu máme radost oba, vzniká něco mnohem hlubšího než jen obraz.

Proto dnes svou práci nevnímám jako vytváření obrazů. Mým cílem je pomáhat vytvářet identitu prostoru prostřednictvím emocí. Věřím, že umění má sílu proměnit atmosféru místa i to, jak se v něm lidé cítí.

Stává se vám, že obraz během malování začne žít vlastním životem, a nakonec vypadá úplně jinak, než jste původně plánovala?

Vlastně skoro pokaždé. Nikdy přesně nevím, jak bude obraz na konci vypadat. Některé vzniknou během jednoho dne, jiné několikrát přemaluji a potom na ně třeba týdny nebo měsíce jen dívám.

Musím cítit, že už mi nemají co říct. Teprve tehdy vím, že jsou opravdu hotové.

Co byste poradila lidem, kteří tvrdí, že abstraktnímu umění nerozumějí? Jak se na něj mají dívat?

Řekla bych jim, aby se nesnažili mu rozumět. Stačí ho cítit. Umění není test správných odpovědí. Pokud ve vás obraz vyvolá emoci nebo vás na chvíli zastaví, udělal přesně to, co měl.

Jak se za dobu své tvorby proměnil váš vlastní výtvarný styl? Poznáte dnes na první pohled obraz, který jste namalovala před několika lety?

Určitě ano. Dříve jsem měla potřebu mít všechno pod kontrolou. Dnes mnohem víc důvěřuji procesu.

Většinu obrazů maluji rukama, protože potřebuji být s plátnem v přímém kontaktu. Někdy ale vznikne celý obraz, aniž bych se ho rukou vůbec dotkla. Přesně tak vznikl i jeden z mých posledních obrazů.

Štětce používám jen výjimečně. Mnohem častěji pracuji se špachtlemi nebo s úplně obyčejnými věcmi, které mě zrovna inspirují. Baví mě hledat nové struktury a možnosti.

Každý obraz je originál nejen svým výsledkem, ale i samotnou cestou, kterou vzniká.

Kdybyste mohla jedním obrazem vyjádřit sama sebe, jak by vypadal? Jaké barvy, tvary nebo emoce by v něm rozhodně nesměly chybět?

Byl by plný světla, pohybu a vrstev. Nebyl by dokonale uhlazený, ale opravdový. Objevovala by se v něm jemnost i síla, klid i nespoutaná energie. A především by z něj byla cítit svoboda.

Ta je pro mě jednou z nejdůležitějších hodnot v životě i ve tvorbě. Svoboda tvořit bez pravidel, důvěřovat své intuici, nebát se změnit směr a nechat obraz vzniknout přesně tak, jak to v danou chvíli cítím.

Myslím, že takový obraz by mě vystihoval nejvíc. Nebyl by o tom, jak vypadá, ale jaký pocit v člověku zanechá.

Každý člověk prochází v životě obdobími, která ho formují. Byla nějaká životní zkušenost, která zásadně ovlivnila i vaši tvorbu?

Myslím, že každá. Život mě naučil přijímat změny, nebát se pustit kontrolu a mnohem více důvěřovat vlastní intuici. A právě to se nejvíc promítlo i do mé tvorby.

Dnes už s obrazem nebojuji. Spíš s ním vedu dialog.

Vaše obrazy působí velmi intuitivně. Jakou roli ve vašem životě hraje intuice a naučila jste se jí vždy důvěřovat?

Intuice je dnes můj nejdůležitější průvodce. Nejen při malování, ale i v životě. Dříve jsem ji často zpochybňovala. Dnes už vím, že právě ona mě vede k těm nejlepším rozhodnutím.

Kdybyste měla jednou větou popsat své obrazy ženě, která je nikdy neviděla, co byste jí řekla?

Netvořím jen obrazy. Tvořím emoce, které zůstávají v prostoru.

Kde můžeme vaši tvorbu objevit?

Originální abstraktní obrazy, aktuální kolekce i možnost objednání obrazu na míru najdete na webových stránkách andyabstract.cz.

Text: Jana Militká, foto: archiv Andrey Pekerginové