PROČ ŽENY ZTRÁCEJÍ SAMY SEBE

Za svou praxi jsem poznala mnoho žen. Úspěšných, inteligentních, krásných. Žen, které vedly firmy. Žen, které vychovaly děti. Žen, které zvládly rozvody, ztráty, těžké životní situace a dokázaly se postavit znovu na nohy. Často působily silně. Měly svůj názor. Měly svůj život. Měly své přátele, zájmy, sny i plány. A přesto se ve vztazích opakovalo stále stejné schéma.

Když byly samy, zářily. Jenže pak se zamilovaly a pomalu začaly mizet. Ne navenek. Pořád chodily do práce, pořád se usmívaly a pořád fungovaly. Ale uvnitř se něco změnilo. Jako by část své energie předaly někomu jinému. Jako by klíč od svého štěstí vložily do cizí kapsy. A ani si toho nevšimly, protože to nezačalo dramaticky. Nezačalo to ve chvíli, kdy by si řekly: "Tak a teď se přestanu věnovat sama sobě." Tak to nikdy nefunguje. Začíná to mnohem nenápadněji.

Jak se ztrácíte po malých krůčcích

Všechno začíná nevinně. Zamilujete se. Těšíte se na jeho zprávy, usmíváte se, když se na displeji objeví jeho jméno, přemýšlíte o něm. Chcete ho vidět. To všechno je krásné a normální. Jenže pak přijde první drobný ústupek. Kamarádka vás pozve na večeři a vy odmítnete. Ne proto, že byste nechtěla jít. Ale protože si říkáte: "Co kdyby se náhodou ozval?"

Příští týden přesunete svůj program, pak zrušíte jógu, potom návštěvu sestry a víkend, na který jste se těšila. Pořád si říkáte, že je to jen jednou. Jenže ono to není jen jednou. Najednou se z toho začne stávat nový způsob života. A ani si nevšimnete, že se vás kalendář pomalu přizpůsobuje někomu jinému.

Den, kdy se telefon stane středem vesmíru

Možná to znáte. Ráno otevřete oči, a ještě, než vstanete z postele, sáhnete po telefonu. Napsal? Odepsal? Přečetl si zprávu? Není tam nic... Řeknete si, že je asi ještě brzy. Jenže za chvíli se podíváte znovu. A pak znovu. A pak ještě jednou. Ne proto, že byste byla zoufalá. Ne proto, že byste byla slabá. Ale protože jste se začala upínat na pocit, který vám jeho pozornost přináší.

Tohle je důležité pochopit. Většina žen není závislá na konkrétním muži. Jsou závislé na tom, jak se vedle něj cítí. Na pocitu blízkosti. Na pocitu výjimečnosti. Na pocitu, že jsou milované. A právě proto je tak těžké si přiznat, že se něco děje. Protože na první pohled to vypadá jako láska. Ve skutečnosti se však často pomalu rodí závislost.

Když náladu řídí někdo jiný

Jedním z největších varovných signálů je okamžik, kdy vaše nálada přestane patřit vám. Možná se ráno probudíte plná energie. Těšíte se na den, máte plány a máte dobrou náladu. Pak přijde zpráva. A celý den je ještě krásnější. To samo o sobě není problém.

Jenže o několik dní později přijde jiná situace. Telefon mlčí. A najednou se všechno změní. Nedokážete se soustředit. Nic vás netěší. Máte pocit napětí. Přemýšlíte, co se stalo a začínáte hledat chybu. V sobě, v poslední zprávě, v posledním setkání nebo ve svém chování.

Najednou má někdo jiný moc rozhodovat o tom, jak se budete cítit. A to je velmi nebezpečné místo. Protože ve chvíli, kdy vaše emoce ovládá někdo jiný, přestáváte stát pevně ve svém středu.

Ženy si často myslí, že milují

Ale někdy pouze ztrácejí samy sebe. Tohle bývá bolestivé uvědomění. Mnoho žen mi říká: "Já přece jen miluji naplno." "Jsem prostě vztahový typ." "Když miluji, dávám všechno." Jenže otázka zní: Opravdu dáváte lásku? Nebo dáváte sama sebe? To totiž není totéž.

Láska je, když se o druhého zajímáte. Když mu přejete štěstí. Když s ním chcete sdílet život.

Ztráta sebe sama je něco jiného. To je okamžik, kdy přestanete být důležitá sama sobě. Kdy všechny cesty vedou jen k němu. Kdy přestanete slyšet vlastní potřeby. Kdy se celý svět začne točit kolem jediné osoby. A žádný vztah neunese být středem něčího vesmíru.

Proč muže přitahují ženy, které mají svůj život

Možná vás teď napadá otázka: Dobře, ale proč je to vlastně problém? Protože život přitahuje život. Když jste se s ním seznámila, nebyla jste ženou, která čeká na zprávy. Byla jste ženou, která něco tvoří, někam směřuje, něčím žije, něco ji baví, něco ji rozesmívá a něco ji naplňuje. Právě to bývá velmi přitažlivé. Ne dokonalost, ne bezchybnost, ne nekonečná dostupnost, ale život.

Muž většinou netouží po ženě, která na něj čeká. Touží po ženě, která žije. A která se rozhodla, že ho do svého života pustí. To je obrovský rozdíl.

Jungova cesta k celistvosti

Carl Gustav Jung věřil, že největším úkolem člověka není najít svou druhou polovinu. Tím největším úkolem je stát se celistvým. Stát se sám sebou.

Mnoho lidí hledá partnera v naději, že zaplní prázdné místo uvnitř. Že jim dá pocit hodnoty, pocit bezpečí a že je učiní šťastnými. Jenže žádný člověk nedokáže dlouhodobě nést odpovědnost za štěstí někoho jiného.

Proto Jung mluvil o individuaci. O cestě k vlastnímu středu. O cestě k sobě. A právě vztahy nás na této cestě nejvíce zkoušejí. Protože nás neustále svádějí k tomu, abychom se vzdaly části sebe výměnou za lásku. Jenže skutečná láska po nás nikdy nechce, abychom se vzdaly samy sebe. Naopak. Pomáhá nám stát se ještě více tím, kým skutečně jsme.

Možná je čas vrátit se k sobě

Pokud jste se v tomto článku poznala, není důvod se obviňovat. Nejste rozbitá. Nejste příliš citlivá a ani nejste slabá. Jste jen žena, která touží po lásce. A to je naprosto lidské. Možná však nastal čas položit si otázku, kterou si většina žen pokládá až příliš pozdě. Kdy jsem naposledy udělala něco jen pro sebe? Ne proto, aby si mě někdo všiml. Ne proto, aby mě někdo ocenil. Ne proto, aby mě někdo miloval. Jen proto, že jsem to já.

A právě tam začíná cesta zpátky. Ne k muži. Ne ke vztahu. Ale k ženě, kterou jste byla dávno předtím, než jste se zamilovala. A která ve vás stále je.

TEST

Neztrácím ve vztahu sama sebe?

Odpovězte si co nejupřímněji. Nejde o správné nebo špatné odpovědi. Jde o to podívat se pravdě do očí.

U každé otázky si napište:

0 bodů – téměř nikdy
1 bod – občas
2 body – často
3 body – téměř vždy

1.

Když se ráno probudím, jednou z prvních věcí je kontrola telefonu, zda se partner ozval.

2.

Moje nálada se výrazně zlepší nebo zhorší podle toho, kolik pozornosti od partnera dostávám.

3.

Přistihnu se, že často analyzuji jeho zprávy nebo chování.

4.

Pokud se delší dobu neozve, začínám přemýšlet, zda jsem neudělala něco špatně.

5.

Kvůli vztahu jsem omezila některé své zájmy nebo koníčky.

6.

S přáteli se vídám méně často než dříve.

7.

Mám pocit, že bez partnera bych nebyla úplně šťastná.

8.

Když máme konflikt, přebírám automaticky odpovědnost za jeho vyřešení.

9.

Často přemýšlím o tom, co si o mně myslí.

10.

Někdy přizpůsobuji své chování tomu, aby byl spokojený.

11.

Jeho schválení pro mě bývá důležitější než můj vlastní názor.

12.

Mám pocit, že vztah zabírá většinu mé mentální energie.

Vyhodnocení

0–10 bodů

Pravděpodobně si ve vztahu dokážete zachovat vlastní identitu. Vztah je součástí vašeho života, ale není jeho středem.

11–20 bodů

Občas se přizpůsobujete více, než je pro vás zdravé. Stojí za to zamyslet se, kde ztrácíte kontakt sama se sebou.

21–30 bodů

Vztah začíná ovlivňovat vaši sebehodnotu více, než by měl. Je čas vrátit část pozornosti zpět k sobě.

31–36 bodů

Je možné, že jste postavila své štěstí na partnerovi více, než je bezpečné. Vaše energie směřuje převážně ven a volá po návratu domů – k sobě.

Dopis ženě, kterou jste byla

Zavřete oči. Představte si sama sebe těsně předtím, než jste se zamilovala.

Jak ta žena vypadala?

Jak se smála?

Čím žila?

Co měla ráda?

A potom jí napište dopis. Začněte větou: "Milá já, chtěla bych ti něco říct..."Pište deset minut bez přemýšlení. Často se právě zde objeví odpovědi, které jste dlouho nechtěla slyšet.

Text: Jana Militká, foto: Adobe Stock