ŠPERKY MIMO PRAVIDLA

Zásnubní prsten s bezbarvým diamantem. Dvojice stejných snubních prstenů. Širší obroučky ze žlutého nebo bílého zlata. Šperkařství bylo dlouho spojeno s poměrně jasnou představou o tom, jak mají šperky pro důležité životní okamžiky vypadat. Dnes se ale vedle tradičních variant stále výrazněji prosazuje osobní styl.

Barevné drahokamy, nepravidelné struktury, asymetrie nebo rozdílné snubní prsteny pro každého z partnerů už nepůsobí jako výjimka. Nejde přitom jen o další módní vlnu. Výběr šperku se stále častěji stává způsobem sebevyjádření.

Proměnu zákaznických preferencí sleduje zlatnice a designérka Jana Offeritzová více než třináct let přímo z praxe.
Než založila vlastní značku KEILA, působila v několika zlatnictvích a s klienty denně vybírala především zásnubní a snubní prsteny. Vedle toho se postupně dostávala také k navrhování. Některé modely, které později sama představovala klientům, tak vznikly podle jejích návrhů – tehdy ovšem ještě pod značkami firem, pro které pracovala.

Když v osmnácti letech nastoupila do svého prvního zlatnictví, podle jejích zkušeností stále výrazně převažovala klasika. Páry často vybíraly širší jednobarevné obroučky nebo jednoduché kombinace několika odstínů zlata. Postupem času začaly u žen přibývat eternity prsteny osazené kameny a prsteny se začaly celkově zjemňovat. Později přišly výraznější struktury, organické tvary, nepravidelnosti a větší chuť experimentovat s barevnými drahokamy.

Dnes vedle sebe všechny tyto směry fungují současně. Klasický solitér nezmizel stejně jako hladký zlatý snubní prsten. Už ale nejsou jedinou představou, ke které je potřeba se při výběru vztahovat.

Jeden pár, dva různé prsteny

Dobře je změna vidět právě u snubních prstenů. Dříve bylo běžné vybírat dva téměř totožné modely, často odlišené pouze šířkou. Dnes může jeden z partnerů zvolit jednoduchou hladkou obroučku a druhý výraznější strukturu nebo kameny. Spojovacím prvkem přitom může zůstat třeba stejný odstín zlata, drobný detail nebo jen společná myšlenka.

Podobná volnost se promítá i do zásnubních prstenů. Bezbarvý diamant zůstává klasikou, vedle něj ale dostávají prostor safíry, smaragdy, rubíny a další barevné kameny. Mění se také samotné zpracování – od čistých geometrických linií až po nepravidelné a organické formy.

Právě v nich se našla i Jana Offeritzová při budování vlastního rukopisu KEILA. Její šperky pracují s nepravidelnými povrchy, strukturami, asymetrií a drahými kameny, aniž by úplně opouštěly tradiční zlatnické základy.

Když není potřeba vybrat si jen jeden směr

Jednotlivé styly navíc nemusí stát proti sobě. Někdy mohou fungovat nejlépe právě ve spojení. Příkladem je vlastní snubní prsten zlatnice Jany. Při jeho navrhování přenesla něco z několika období, která během let ve šperkařství zažila. Je široký, osazený kameny po obvodu a doplněný organickou strukturou.

"Asi jsem si nakonec nechtěla vybrat jen jeden směr. Když spolu jednotlivé prvky fungují, nevidím důvod, proč je nespojit," říká s nadsázkou.

Možná právě v tom spočívá největší změna posledních let. Ne v tom, že by jeden styl vystřídal jiný, ale v mnohem větší svobodě při výběru. Široký prsten nemusí být opakem současného designu, stejně jako organická struktura nevylučuje klasické diamanty. A dva snubní prsteny nemusí být stejné, aby bylo jasné, že patří k sobě.

Tento přístup se promítá i do tvorby KEILA, která pracuje s tradičními zlatnickými materiály a technikami, ale zároveň dává vyniknout nepravidelnosti, strukturám, barevným kamenům i méně očekávaným kombinacím.
"Mé šperky vznikají tam, kde klasika už nestačí," zní motto značky – a právě větší svoboda při výběru ukazuje, že klasika nemusí zmizet, aby vedle ní vznikl prostor pro individualitu a vlastní styl.

Více informací najdete na www.keila.cz